„Podnikat je nejlepší v lichém počtu a tři už jsou moc.“ Něco na tom bude. Dva majitelé, kteří začali spolu, teď mají každý kancelář na opačné straně továrny…aby spolu vůbec nepřišli do styku. Jeden z nich dorazil do práce, a protože už ho dlouho štval zaměstnanec, který dle jeho úsudku nadržoval druhému ze společníků, prostě ho vyhodil. 👇
Co myslíte, že se stalo, když to následující den zjistil druhý z jednatelů? Ano, správně, samozřejmě ho přijal zpátky. Když začne zákopová válka, trpí tím celá firma.
V jiné firmě jsem zase zažil společníka, který byl pracovitý dříč a snažil se táhnout firmu dopředu, ale jeho parťák chodil do práce jenom koukat na filmy. Tohle je absolutně demotivující třaskavina, která jenom čeká na mohutnou explozi. 💥
Nemusí jít ale o takto extrémní případy. Obyčejný pocit ušlápnutého ega vede lidi k pozoruhodným věcem. Když dojde k takovému zranění, má jedinec velkou touhu dokázat, že on je někdo a musí se s ním počítat, a to většinou pro firmu nebývá moc ideální situace.
V JIP nejsme profesionální mediátoři, kteří by se specializovali na usmíření obou stran, ale řešit to musíme. Pokud společníci podnikají 50:50, osvědčilo se nám vytvořit neformální správní radu, ve které vedle nich sedí ještě náš interim. Ten nestraní nikomu z nich, ale dělá rozhodnutí, která jsou nejlepší pro firmu. Firma tak přestane být paralyzovaná a často se stane, že přidáním tohoto elementu k sobě nakonec podnikatelé najdou cestu a celou situaci se podaří odblokovat. 👍
Pokud chcete podnikat se společníkem, dobře to zvažte. Když to funguje, přidá to drive, dynamiku, větší tah na branku a skvělý pocit ze společně odvedené práce. Pokud to ale skřípe, může to být horší než nepovedené manželství.
strategické řízení podniku
