Dle statistik nepřežije mezigenerační obměnu víc než 2/3 firem.
Nedávno jsme měli jednání s majitelem firmy, kterému je 68 let. Aktuálně bohužel tráví více času v nemocnici, než ve firmě. Firmu nikomu předat nechce. Jeho slova: "Já to tu potáhnu až do smrti. A potom, ať si to řeší potomkové." Možná i díky tomuto přístupu mnoho firem nezvládne předání z otce/matky zakladatelů na potomky.
Jo, a nebavíme se o malé firmě. Ta výše uvedená má cca. 600mil. Kč obrat, do 100 lidí.
Jak říká kolega. Většina majitelů firem jsou selfmade mani, jsou tvrdohlaví. To jim na jednu stranu pomohlo vybudovat firmy. Na druhou stranu jim to možná brání předat "rodinné stříbro" další generaci. Mají na to svaté právo, ale v mnoha případech je to škoda.
Shodou okolností máme v posledních letech také dvě zcela opačné zkušenosti. Jeden majitel kolem 60 let, nějakou dobu nás pozoroval, studoval, ověřoval si, a potom nás oslovil, abychom mu pomohli vybudovat profesionální management firmy s tím, že časem firmu buď předá v pozici jednatele potomkovi - nebo firma zůstane v pozici profesionálního manažerského řízení a shora bude dohlížet vybudovaná správní rada.
Druhý majitel, resp. dva spolumajitelé, nás oslovili s tím, že oběma jde na 65 let a nikdy se nezabývali otázkou předávání firmy. Teď s hrůzou zjistili, že neví, co s tím. A když jsme řídili tolik firem, tak zda jim můžeme jít řídit tu jejich, než si ujasní, co a jak dál. Pustili jsme se zdárně do spolupráce a majitelé získali čas.
Je každého volba, jak přistoupí ke svému celoživotnímu dílu. Zda ho nechá napospas osudu. Nebo ho dovrší pověstnou třešničkou na dortu a řízeným způsobem předá další generaci. Odpověď, která varianta se vyplatí, se nabízí...
manažerské poradenství
